Tímto příspěvkem otevíráme novou pravidelnou rubriku našeho časopisu. Proč? To snad není třeba zvlášť zdůrazňovat, a vyplyne to také z tohoto úvodního článku.

„Ať chceme nebo ne, vstupujeme do století životního prostředí. V tomto věku každý, kdo se považuje za realistu, bude muset být odpovědný a ospravedlňovat svá jednání ve světle toho, jak jeho činy přispívají k uchování nejen životního prostředí, ale následně i života na Zemi.“

Ernest von Weizsacke

Úvod
Je to k nevíře, ale opravdu už toho v přírodě mnoho nezbylo, co zatím člověk nedokázal zničit nebo poškodit. Přibývá kolem nás dálnic, super- a hypermarketů, průmyslových zón i skládek nejrůznějšího odpadu, a naopak ubývá krásných přírodních míst a zákoutí. Vliv člověka na globální oteplování přiznávají už i Američané. Stále více si uvědomujeme, že bychom měli naše dnešní požadavky přece jen odpovědně přehodnotit a v maximální možné míře je začít přizpůsobovat potřebám příštích generací.
    Žel, trendy rozvoje lidské společnosti ukazují v globálním měřítku spíše na neudržitelnost dosavadních přístupů k lidským činnostem – na nadměrné čerpání přírodních zdrojů, nadměrnou produkci odpadů a znečištění všeho druhu v omezeném prostředí naší planety Země, na řízení založené na mnohdy značně neodpovědném rozhodování jednotlivců či malých mocenských skupin, nerespektování ekologických zákonitostí, důraz na zvyšování materiální orientace života jen pro určitou část lidstva apod. Problémy, které vznikly v důsledku těchto zažitých přístupů, ohrožují již výrazně existenci lidského společenství a mají velký dopad na zdraví ekosystémů, společnosti i jednotlivců.
    Zvyšující se pozornost věnovaná trendům vývoje však ukázala, že všechny ekologické problémy jdou ruku v ruce s problémy sociálními a ekonomickými. Problémy jsou již v současnosti tak zjevné, že se jimi zabývají na globální úrovni vrcholové orgány a organizace na celém světě.

1 Nová role organizací ve společnosti
V návaznosti na tato fakta jsme v posledních letech svědky toho, že se podstatně změnila i role organizací ve společnosti. Lidé už nevnímají podniky pouze a jen jako producenty výrobků a dodavatele služeb, jejichž jediným cílem je maximalizace zisku. Aby byla organizace i v dnešním globálním světě dlouhodobě či dokonce trvale úspěšná, musí trvale plnit všechna nová očekávání svého okolí. Jedním z těchto očekávání je bezesporu její odpovědné chování vůči společnosti, v níž působí, jak již bylo zmíněno úvodem. Společenská odpovědnost organizací tak zahrnuje všechny aktivity, které jsou daleko nad rámec maximálních legitimních požadavků, stejně jako aktivity, jimiž organizace usilují o pochopení a uspokojování očekávání všech zainteresovaných stran ve společnosti (tzv. stakeholders).

2 Společenská odpovědnost organizací:
           vývoj, podstata,, význam
Koncept společenské odpovědnosti podniků (Corporate Social Res ponsibility – CSR) se vyvíjí zhruba od 70. let dvacátého století. Zejména v posledních letech se pak nejen stává předmětem pozornosti podniků samotných, ale ve stále větší míře se dostává do oblasti zájmu vlád jednotlivých států, nadnárodních organizací a specializovaných nevládních organizací, což je vcelku logicky spjato s procesem její institucionalizace.Společenská odpovědnost podniků je chápána jako iniciativa, která je založena na dobrovolnosti a nemá žádné přesně vymezené hranice. Tomu odpovídají i její definice. Podle Zelené knihy Evropské unie je společenská odpovědnost podniků dobrovolné integrování sociálních a ekologických hledisek do každodenních firemních operací a interakcí s firemními stakeholders. Tato definice stejně jako definice další jsou záměrně formulovány dosti obecně, a to z toho důvodu, aby vytvářely co nejširší prostor pro aplikaci zmíněného konceptu v praxi. I když je tím nejvýznamnějším cílem a podstatou CSR uspokojování potřeb všech zainteresovaných stran, není možné přehlédnout významný fakt, že je vždy zapotřebí začít u sebe, uvnitř vlastní organizace, u svých zaměstnanců, dodavatelů, odběratelů a v neposlední řadě i u svých zákazníků. V návaznosti na kvalitu těchto vztahů a komunikačních vazeb se v tomto případě jedná o vazbu s regionem a společností na bázi užitečnosti, ne pouze na bázi formální.
    Samozřejmostí společensky odpovědné organizace je existence etických programů, etického kodexu, odmítání úplatků, nepřípustnost nevhodné reklamy a nečestného marketingu. Podniky postupně mění svou orientaci z krátkodobých cílů na dlouhodobé a místo maximálního (okamžitého) zisku za každou cenu se zaměřují na zisk dlouhodobě optimální. Zajímají se nejen o vlastní ekonomický růst, ale také o své okolí.

Autorka: prof. Ing. Růžena Petříková, CSc., je ředitelkou Domu techniky Ostrava. Současně působí na katedře kontroly a řízení jakosti Fakulty metalurgie a materiálového inženýrství VŠB-TU Ostrava a na Fakultě managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V roce 1998 se stala vůbec první držitelkou Ceny Anežky Žaludové,
udělované Českou společností pro jakost, a za rok 2003 získala jedno z nejvyšších ocenění v soutěži Manažer roku, titul Manažer odvětví.

Kontakt: r.petrikova@dtostrava.cz, ruzena.petrikova@vsb.cz

Nezkrácený článek naleznete v časopise Perspektivy jakosti 1/2007.