Příspěvek uzavírá sérii čtyř článků autorky, které měly v tomto ročníku v této nové rubrice za cíl „představit“ společenskou odpovědnost organizací CSR a přiblížit její základy a význam. Rubrika tím ale nekončí: od prvního čísla v příštím roce byste se v ní měli setkávat zejména s články o konkrétním uplatňování CSR v praxi úspěšných podniků.

Bez etiky nemůžeme získat tolik potřebnou důvěru, bez důvěry autoritu a bez autority a příslušné odpovědnosti není možné ani rozhodovat, ani úspěšně a dlouhodobě vést lidi.

Úvod:

Jak bylo v souvislosti s problematikou společenské odpovědnosti organizací (CSR) opakovaně konstatováno, podle konceptu CSR podniky doplňují své tradiční ekonomické cíle nejen o cíle zaměřené na životní prostředí a udržitelný rozvoj (problematice byla věnována pozornost v předcházejícím příspěvku v tomto časopise [1]), ale
i o hlediska etická a sociální. Co se týče první skupiny, můžeme vzpomenout pojmy jako korektní a etické podnikání, poctivé účetnictví, slušné chování k zaměstnancům, příjemná atmosféra na pracovišti, slušnost, smysl pro fair play apod.. Co se týče oblasti sociální, pak lze uvést např. zdraví a ochranu zaměstnanců, rozvoj lidského kapitálu, vyváženost pracovního a osobního života, rovné příležitosti, jistotu zaměstnání, lidská práva apod.

1 Problematika etických vztahhů:

Již v původní definici CSR z roku 1997 (Carroll) byly vymezeny čtyři základní oblasti, o kterých se mnozí mylně domnívali, že se navzájem vylučují: odpovědnost ekonomická, odpovědnost dobrovolná, odpovědnost zákonná a konečně odpovědnost etická/sociální, jejíž strategický význam v současném období trvale vzrůstá. Už výčet aktivit v úvodu příspěvku dokladuje klíčový význam tohoto fenoménu, i když vytvořit všeobecně platný a úplný seznam všech aktivit v této oblasti bude velmi obtížné. Rovněž lze očekávat, že pokud se týče shody, bude pouze na úrovni institucionální – další aktivity podniku v oblasti CSR se budou zřejmě lišit vzhledem k hierarchii podniku, podnikové kultuře, k typu podnikání a dále ke všem okolnostem působícím rozličně na různé podniky. Odhalovány jsou však postupně další a další faktory, které podnik v tomto směru ovlivňují, což činí současnou situaci v této oblasti ještě složitější. Je zapotřebí si rovněž uvědomit, že jakýkoliv podnik/firma nikdy nemůže fungovat izolovaně od okolního světa, naopak je jeho přímou součástí – navíc, hodnocení činnosti firmy jejím okolím a stav tohoto prostředí přímo ovlivňuje komerční úspěšnost firmy. Přesto jsme si všichni bytostně vědomi skutečnosti, že má-li být podnikové řízení dlouhodobě úspěšné a naše podniky konkurenceschopné v dnešním globálním světě, musí nejen nabízet kvalitu své produkce, ale musí vycházet z trvale platných etických principů, vedoucích k harmonické vyváženosti s lidmi i přírodou. Pouze trvalým úsilím o zajištění harmonického propojení výše uvedených aspektů spolu s akcentem do oblasti celoživotního vzdělávání zaměstnanců je možné hovořit o úspěšné integraci všech dimenzí podnikových systémů řízení tak, jak je ostatně vyžadováno novelou ISO 9000:2000, stejně jako i osledním inovovaným zněním modelu EFQM Business Excellence. Veškeré podnikání i „manažování“ podniků se v současnosti ponejvíce řídí nejrůznějšími právními předpisy a zákony, které upravují základní oblasti těchto činností. Vedle toho jsou v různé míře uplatňovány rovněž dobrovolné zásady a standardy odpovědného podnikatelského a manažerského chování, které jsou sice slučitelné s právními normami, avšak často jsou tyto normy dále doplňovány o aspekty a pravidla tvorby vzájemné důvěry mezi podniky a jejich partnery, mezi podniky a zaměstnanci, mezi podniky a veřejnou správou a v neposlední řadě mezi zaměstnanci uvnitř toho kterého podniku. Každé tržní hospodářství je totiž schopno efektivně fungovat pouze na základě všeobecně platných a uznávaných morálních představ a pravidel, kterými jsou důvěra, platební morálka, respekt k zaměstnancům, zákazníkům, obchodním partnerům, dodavatelům a okolí. Můžeme tedy s jakousi nadsázkou konstatovat, že úspěšné řízení je hrou s danými pravidly. Pravidla pak vymezují počet hráčů (okolí firmy – lidské, politické, právní, ekonomické, přírodní), případně koalice hráčů, možné strategie, dobu hry, životnost firmy apod.

Autorka: prof. Ing. Růžena Petříková, CSc., je ředitelkou společnosti DTO CZ, s. r. o. (dříve Dům techniky Ostrava).
Současně působí na VŠB-TU Ostrava a na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. (Více viz PJ 2007/1, str. 38.)

Kontakt: r.petrikova@dtostrava.cz, ruzena.petrikova@vsb.cz

Nezkrácený článek naleznete v časopise Perspektivy jakosti 4/2007.