Společenská odpovědnost je nejen cesta k morálnímu rozvoji, ale rovněž i k ekonomickému rozvoji firmy, ke zvyšování zisku, rozšiřování výroby, modernizaci strojního a technického vybavení, ke zdokonalování výrobních technologií, k inovacím, k výzkumu a vývoji nových výrobků, ke snižování nákladů, a především k lepšímu uspokojování všech zainteresovaných stran, a to prostřednictvím loajálních, kvalifikovaných a motivovaných pracovníků, a zároveň i cesta ke zvyšování důvěryhodnosti všech zainteresovaných stran. Toho si byl nepochybně dobře vědom už Tomáš Baťa – a v praxi se tím řídil. Byl tak i v oblasti toho, co se dnes označuje „CSR“, průkopníkem.

Úvod

V sérii čtyř příspěvků publikovaných v tomto časopise v minulém ročníku se profesorka Růžena Petříková věnovala tématu Společenská odpovědnost organizací a jednotlivců. V jednom z těchto příspěvků uvedla [4]: „Společenská odpovědnost je tedy nejen cesta k morálnímu rozvoji, ale rovněž i k ekonomickému rozvoji firmy, ke zvyšování zisku, rozšiřování výroby, modernizaci strojního a technického vybavení, ke zdokonalování výrobních technologií, k inovacím, k výzkumu a vývoji nových výrobků, ke snižování nákladů, a především ke zvyšování uspokojování všech zainteresovaných stran prostřednictvím loajálních, kvalifikovaných a motivovaných pracovníků a zároveň i cesta ke zvyšování důvěryhodnosti všech zainteresovaných stran.“ V tomto příspěvku jsou dílčí části z uvedené citace doloženy konkrétními kroky Tomáše Bati (zakladatel firmy Baťa, * 3. 4. 1876, † 12. 7. 1932), které podnikl pro rozvoj firmy Baťa do roku 1932; vlastnímu popisu jednotlivých bodů předcházejí slova Tomáše Bati. Jsou zde také přehledně uvedeny příklady aplikace společensky odpovědného chování ve firmě Baťa, a to až do roku 1939.

1 Společenská odpovědnost je cesta k morálnímu rozvoji

Při své práci neměl jsem na mysli vybudování závodu, ale lidí. Vybudoval jsem člověka, aby byl výkonnější a lépe sloužil zákazníkům, a on potom vybudoval závod. Jsem přesvědčen, že největší ztráty v průmyslu a obchodě vznikají nesprávným stanoviskem, které zaujímá člověk ke své práci, svým spolupracovníkům a ke svým zákazníkům. Hlavní úlohou organizátora, jenž chce vybudovat velký podnik, je, aby vytvořil morální a psychologickou základnu, na níž by se jeho pracovníci mohli zdárně vyvíjet. [1, str. 95]

Pro Tomáše Baťu byla úspěšnost firmy určena výší morálky jejích vlastníků, popř. vedení obecně; obchod a morálka pro něj byly tvořitelé hodnot. [1] V továrně firmy Baťa bylo přísně dodržováno dokonalé a disciplinované využití pracovní doby. V celém podniku byl přísný zákaz kouření a požívání alkoholu. Zjištěné případy byly tvrdě stíhány a řešeny pokutami, přeložením na méně placenou práci nebo okamžitým propuštěním. Disciplína a morálka byla vštěpována zejména mladým lidem, kteří k firmě Baťa přicházeli, a to prostřednictvím tzv. Baťovy školy práce (1925), kterou lze charakterizovat jako systém organizace výchovy a vzdělávání založený na spojení práce v továrně se školní výukou a s internátní výchovou.

2 Společenská odpovědnost je cesta k ekonomickému rozvoji, ke zvyšování zisku

Jen na tom poli se obilí rodí, po kterém vlastní hospodář za pluhem chodí. [1, str. 77]

Pro firmu Baťa bylo již v první polovině dvacátého století charakteristické týdenní vyplácení mezd a účast na zisku a ztrátě, na kterých bylo zainteresováno přibližně 30 % pracovníků. Pohyblivá část mzdy byly pracovníkům připisována na osobní účet do vnitropodnikové banky. Banka vyplácela každému úrok ve výši 10 % ročně. Tak byla současně naplňována funkce kauce za případné škody a ztráty, které byly prokazatelně zaviněny dotyčným pracovníkem. V případě ztrátového výsledku se pracovník samozřejmě podílel také na ztrátě a byl proveden odpis z jeho osobního účtu. Tento bankovní systém byl výhodný pro obě strany. Firma měla k dispozici vlastní kapitál pro rozvoj a modernizaci a pro zaměstnance to byl velmi výhodný způsob spoření formou vysokého úroku. Úspory pracovníků firmy Baťa v bance v letech 1922 až 1938 jsou uvedeny v tabulce 1.

3 Společenská odpovědnost je cesta k rozšiřování výroby

Veliký pokrok ve výrobě založen jest na drobných zlepšeních projevujících se při každém kroku a pohybu člověka. V továrně mají usilovat o pokrok veškeří zaměstnanci, ovšem nejvíce podnikatel sám. Tuto překážku překoná podnikatel, který pochopí, že jest povolán k tomu, aby zisky pocházející z pokroku výroby spravedlivě rozděloval ihned mezi dělnictvo, zákaznictvo a závod. [1, str. 86]

Hlavní výrobou firmy Baťa byla výroba obuvi a později, přibližně od roku 1931, také výroba pneumatik. Ve stálé snaze o snižování nákladů i zásob byla hlavní výroba postupem času doplňována výrobou materiálů a polotovarů, které byly potřebné pro výrobu obuvi. Jednalo se například o zpracování kůží, výrobu obuvnické lepenky a lepenky na výrobu krabic na obuv, o výrobu obuvnického textilu, šněrovadel, lepidel, laků, krémů atd. Hlavní výroba byla dále rozšířena o výrobu produktů, které byly prodávány společně s obuví, což byly například dámské punčochy, ponožky nebo napínáky do bot. Později byla do výrobního systému firmy Baťa začleněna také výroba obuvnických strojů, zařízení pro výrobu obuvi a zařízení pro vybavení prodejen. Postupně docházelo k dalšímu rozšiřování výroby o výrobu gumových hraček, umělých vláken, kovoobráběcích a pletacích strojů, jízdních kol nebo letadel. Koncern byl dále rozšiřován o další různé činnosti a organizace, například o lignitové doly, těžbu metanu, vývozní organizaci Kotva, samostatnou banku a pojišťovnu atd. Rozvoj činností firmy Baťa se vyznačoval typickou diverzifikací, která je dnes běžná u velkých nadnárodních společností.

4 Společenská odpovědnost je cesta k modernizaci strojního a technického vybavení, ke zdokonalování výrobních technologií, k inovacím, k výzkumu a vývoji nových výrobků

Vědění u strojníka nekladu na první místo, ale povahu a poctivost. Jenom dokonalí lidé vytvoří dokonalé stroje. [1, str. 68]

Všechny návrhy a novinky musely být uskutečňovány vždy v nejkratším možném čase a pracovníci byli za návrhy a jejich realizaci vždy velmi dobře odměněni. To byl také jeden z hlavním motorů konkurenční schopnosti firmy Baťa a její trvalé prosperity. Ve firmě Baťa byly vytvořeny optimální podmínky pro rychlou realizaci výsledků výzkumu tím, že firma měla vlastní strojírenskou a stavební výrobu i dostatek finančních prostředků. Důvodem byly také skutečnosti, že byl ve firmě uplatněn systém hmotné zainteresovanosti řešitelů na rychlém řešení a realizaci úkolů technického rozvoje, ze strany vedení byl vyvíjen tlak na zvyšování odborné kvalifikace řešitelů, a to zejména po stránce jazykové (za znalost cizího jazyka ověřenou před zkušební komisí měl každý možnost získat k výplatě 50 Kč týdně navíc), a vrcholové vedení firmy věnovalo technickému rozvoji mimořádnou pozornost a podporu. Ve výzkumné a vývojové činnosti u firmy Baťa se uplatnil také Otto Wichterle, který na konci roku 1939 získal pracovní místo v jednom z výzkumných ústavů firmy. V roce 1941 stál za vynálezem výroby polyamidového vlákna tryskou (kaprolaktamu) a navíjení tohoto vlákna na cívku. Vlákno se začalo vyrábět po druhé světové válce – jedná se o známý Silon. (V pozdějších letech se pak Otto Wichterle světově proslavil zejména svým vynálezem měkkých kontaktních čoček a metody jejich výroby.)

Autorka: Ing. Romana Lešingrová, Ph.D., je zakladatelkou nakladatelství Roma, specializovaného na téma Baťovy soustavy řízení. Externě přednáší předmět „Systém řízení Baťa“ na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Kontakt: roma@romanakladatelstvi.cz

Nezkrácený článek naleznete v časopise Perspektivy jakosti 2/2008.