Jak jsme vás již stručně informovali v minulém čísle (PJ 2006/4, str. 35), od 1. listopadu je výkonnou ředitelkou České společnosti pro jakost Ing. Štěpánka Steinbachová. A jak jsme tehdy slíbili, přinášíme s ní nyní rozhovor. Shodou příznivých okolností vznikl v čase, který je pro tento účel zřejmě ideální – téměř přesně po oněch příslovečných „sto dnech“ jejího působení ve funkci.

Nejdříve prosím o váš stručný profesní životopis.

Po absolvování Fakulty managementu VŠE Praha v Jindřichově Hradci jsem nastoupila na Ministerstvo vnitra a stala se součástí odboru, který v té době řídil projekt Phare zaměřený na modernizaci a zvyšování kvality ústřední státní správy. Po třech letech, tj. v roce 2004, jsem na základě rozhodnutí vlády přešla na Úřad vlády ČR, kde jsem již měla možnost se řízení kvality plně věnovat. Mimo jiné se mi zde podařilo prosadit aplikaci modelu CAF. V roce 2006 se uskutečnily parlamentní volby, následovala nevyjasněná povolební situace, která se zákonitě odrazila také na motivaci, lépe řečeno demotivaci, státních zaměstnanců. Řada z nich také z tohoto důvodu začala hledat novou práci – včetně mne.

A jak byste se sama představila, pokud jde o osobní vlastnosti, záliby, trávení volného času?

Nevím, jak slovní spojení „volný čas“ vysvětlují naučné slovníky, ale v poslední době mám pocit, že bych se měla z tohoto důvodu do nějakého slovníku podívat. Snažím se samozřejmě si volný čas udělat, momentálně se k volnému času „nutím“ tak, že si předplatím různé vstupné a permanentky, takže teď například chodím více méně pravidelně na tancování a hrát squash. V čem se ale musím zlepšit, je čtení knih a jízda na kole.

Vím, že to není otázka příliš originální, ale přesto: Jaké byly vaše nejoblíbenější a nejméně oblíbené školní předměty?

Jednoduše řečeno, měla jsem ráda veškeré předměty, které byly zaměřené na logické myšlení, ve kterých bylo možné si příslušné vzorce nebo pravidla odvodit. Učení se něčeho nazpaměť není můj obor.

Co vás vlastně profesně nasměrovalo do oblasti managementu kvality?

Už jsem mluvila o projektu Phare na Ministerstvu vnitra. S postupem času musím přiznat, že tento dvouletý projekt sehrál v mé kariéře významnou roli. Přesvědčil mě hlavně o pozitivních přínosech metod a nástrojů zvyšování kvality. Po ukončení projektu a po přestupu na Úřad vlády ČR jsem začala více spolupracovat s lidmi z Národní politiky podpory jakosti a mé profesní zaměření bylo už jasné.

Co vám dalo (a co případně vzalo) působení v oblasti státní správy, a to hned na počátku profesní dráhy a v hodně vysokých sférách?

Nechtěla bych hovořit o výhodách nebo nevýhodách toho být zaměstnán jako státní úředník. To je téma na celý článek nebo další rozhovor. Osobní přínos je dvojí. Jeden z úřadů, ve kterém jsem působila, mne naučil být členem týmu, vypořádávat se s byrokracií, ale hlavně také umět pracovat s partnery v zahraničí. Na druhém úřadu jsem se musela naučit odpovědnosti, zdokonalit se v řízení projektů a naučit se trpělivosti při jednání s vysokými představiteli úřadů nebo se členy projektových týmů, pokud jimi byli zástupci vrcholového vedení. Samozřejmě získáte kontakty a pracovní vztahy, kterých si nadále i po odchodu ze státní správy velmi cením a které bych si ráda udržela.

S jakými informacemi o ČSJ a představami jste se o funkci výkonné ředitelky ucházela? A čím jste se ve výběrovém řízení prosadila? Vaše vítězství bylo prý velmi přesvědčivé...

Otázky kladl Zdeněk Svatoš

Nezkrácený článek naleznete v časopise Perspektivy jakosti 1/2007.