Cílem tohoto příspěvku je poskytnout základní informace o osobě, která zajišťuje a provádí pro různé zaměstnavatele (podnikatelské i ostatní subjekty) úkoly v hodnocení a prevenci rizik možného ohrožení života nebo zdraví zaměstnance (dále jen „zajišťování úkolů v prevenci rizik“). Tato osoba se nazývá ,,odborně způsobilá osoba pro zajišťování úkolů v prevenci rizik“ (dále jen ,,OZO BOZP“).

Certifikační orgán CSQ-CERT / ISACert České společnosti pro jakost certifikoval prvního zákazníka podle normy EurepGAP. Je jím jeden z nejvýznamnějších producentů žampionů v České republice, společnost AGARICUS, spol. s r. o. Tři nesporně nejpovolanější osoby – ředitel certifikované společnosti, poradce a auditor – odpověděly v této souvislosti pro PJ na několik otázek. Jejich odpovědi mohou být poučné pro všechny, kdo se touto  problematikou zabývají, hlavně pro firmy a jejich manažery, kteří možnost takovéto certifikace zvažují či se na ni již připravují.

Jak jsme vás již stručně informovali v minulém čísle (PJ 2006/4, str. 35), od 1. listopadu je výkonnou ředitelkou České společnosti pro jakost Ing. Štěpánka Steinbachová. A jak jsme tehdy slíbili, přinášíme s ní nyní rozhovor. Shodou příznivých okolností vznikl v čase, který je pro tento účel zřejmě ideální – téměř přesně po oněch příslovečných „sto dnech“ jejího působení ve funkci.

Ten, kdo získá v soutěži vyhlašované Českou společností pro jakost titul Manažer kvality roku, je jistě osobností v odborných kruzích známou a významnou a jeho zkušenosti a názory určitě stojí za pozornost a publicitu. Proto jsem požádal inženýra Miroslava Staňka, držitele tohoto titulu za minulý rok, o rozhovor pro náš časopis. Ochotně přijal – a zde jsou jeho odpovědi na mé otázky.

Sejde-li se v jazykovém projevu (textu) více předložek vedle sebe, popř. několik předložek spojených spojovacími výrazy, většinou to znamená, že máme problém. Někdy menší a relativně snadno přehlédnutelný, jindy poměrně výrazný: od narušení plynulosti výpovědi přes ovlivnění její jasnosti a srozumitelnosti až po vyjádření gramaticky zcela neúnosné. Užívání předložek totiž vůbec není tak snadné, jak se na první pohled může zdát.

Téměř každý z nás – i když není zrovna spisovatelem, novinářem či tiskovým mluvčím – produkuje v rámci své práce (i mimo ni, samozřejmě) množství nejrůznějších písemných dokumentů. A přiznejme si, že kdyby naše „hlavní“ produkty měly tolik neshod jako některé produkty písemné, se zlou bychom se potázali. Přitom jakákoli písemnost je také produktem, který má svého zákazníka, ať už vnitřního, či vnějšího, a měla by také mít svou kvalitu – mj. splňovat specifikace (např. pravidla pravopisu), ale hlavně stoprocentně plnit svůj účel, např. poskytovat srozumitelné, správné, resp. zamýšlené, a většinou i jednoznačné sdělení. A ona taková nicotná čárka ve větě, která chybí nebo je navíc, nebo i jiná chybička může znejasnit, pozměnit, či dokonce zcela změnit smysl určitého textu – se všemi někdy i třeba fatálními právními a/nebo finančními následky, nemluvě o vlivu na image nás osobně i organizace, kterou v jakékoli funkci zastupujeme.

O tom, že reklamovat zboží u stánku v tržnici (ale leckdy ani v „kamenném“ obchodě) není navzdory platným zákonům někdy lehké a příjemné, se přesvědčují dnes a denně mnozí z nás na vlastní kůži. A že to už vůbec nemají lehké pracovníci různých inspekcí, to nám ukazují sdělovací prostředky také až příliš často. Ale ono to zřejmě ani dříve (kdy vlastně? – asi před půldruha stoletím) nebylo lepší, spíše naopak... Posuďte sami...