Věra Vlková, Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, Praha

Čeština není angličtina – v angličtině s tím problémy nejsou, v češtině často ano

Místo úvodu malá anketa:  Domníváte se, že výrok „Manželství vám zachrání kampaň“ souvisí s  letošní vypjatou volební (či jinou) kampaní, anebo s bojem proti rozvodovosti? Jinými slovy – má se instituce manželství stát zachráncem kampaně, anebo naopak by měla být kampaň spásou pro zachování manželství?

Teoreticky je stejně dobře možné obojí. Je to dáno tím, že uvedená formulace nedává možnost rozlišit větné členy podmět (tj. základní větný člen vyjadřující původce nebo nositele děje) a předmět (tj. rozvíjející větný člen vyjadřující subjekt nebo objekt přímo zasažený dějem neboli cíl děje). To znamená, že pak nejsme schopni jednoznačně stanovit, co je (bylo nebo bude) vlastně způsobeno čím. To se stává tehdy, když má podstatné jméno stejnou podobu jak v  prvním pádě (pád podmětu), tak i ve čtvrtém pádě (pád předmětu).

V angličtině nás chrání slovosled, v češtině ne

Na rozdíl od angličtiny, v níž se uplatňuje tzv. pevný pořádek slov a rozlišení větných členů a spolu s tím i  významových vztahů je dáno jejich postavením ve větě (výroky the nurse called the doctor a the doctor called the nurse se zcela jasně vztahují k odlišným situacím a jsou významově nezpochybnitelné), nemá čeština jakožto flektivní jazyk potřebu stanovovat striktní slovosledná pravidla. Flexe – neboli skloňování jmen a časování sloves – nám pomáhá v orientaci ve větě, k tomu, abychom na základě slovních tvarů identifikovali větné, a tudíž i  významové vztahy. Proto také většinou existuje více variant slovosledného řešení: sestra přivolala lékaře / lékaře přivolala sestra / sestra lékaře přivolala / lékaře sestra přivolala anebo naopak lékař přivolal sestru / sestru přivolal lékař / lékař sestru přivolal / sestru lékař přivolal. Variantní řešení sice nejsou zcela totožná, v některých významových odstínech se různí a jsou vázána na konkrétní okolnosti komunikace, základní význam však zůstává stále stejný a nezpochybnitelný. To už ale neplatí pro dvojice jako hádky přivolaly neadekvátní reakce versus  neadekvátní reakce přivolaly hádky apod.

Jakkoliv není v češtině slovosled pevně stanoven, uplatňují se tu určité zvyklosti, a tedy i určitá očekávání. To se týká i vztahu podmětu a předmětu. Ve statisticky významné většině případů stává v české větě na prvním místě podmět a teprve za ním pak následuje předmět. Nelze se proto divit, že adresát jazykového projevu s tímto schématem podvědomě počítá a v nouzové situaci ho může vědomě či nevědomě uplatňovat.

Autor jazykového projevu na druhé straně bývá velmi často primárně veden snahou zaujmout, která ho naopak nutí k porušování obvyklých vzorců a schémat. Důsledkem a výsledkem toho je pak moment nesplněného očekávání na obou stranách a vzájemné míjení. – Autor přece ví, co chtěl říci, a žije v přesvědčení, že stejně jasné je to i všem ostatním, zatímco adresát může při interpretaci vycházet z předpokládaného schématu, anebo třeba také z individuálních představ a asociací, které ho dovedou někam úplně jinam.

U výrazů, které mají v prvním i ve čtvrtém pádě stejný tvar, samozřejmě pořádek slov a jeho eventuální změna vůbec nic nevyřeší. Situace umožňující dvojí výklad dále trvá. Přesto právě tahle rošáda bývá často prvním intuitivním pokusem o zjednoznačnění textu.

Malá jazyková „FMEA“: kde hrozí riziko a jak je velké...

Dříve než začneme uvažovat „co s tím“, měli bychom se ale ještě porozhlédnout kolem sebe a pokusit se zmapovat, kde všude, za jakých okolností, z jakých důvodů a s jakým efektem se s tímto jevem setkáváme. Není totiž vůbec řídký, jenom si ho málokdy uvědomujeme, protože jak z pozice autora, tak z pozice adresáta jazykového projevu máme přece zcela jasno, bohužel však  nezřídka každá strana po svém.

V běžně mluveném jazyce se s tímto typem setkáváme poměrně často, aniž bychom si vůbec uvědomovali, že by mohlo jít o problém. Většinou jde o důsledek jisté uspěchanosti a nesoustředěnosti, spojené s poměrně malou pozorností věnovanou jazykovému vyjadřování, které jsou těmto jazykovým projevům vlastní. Naštěstí je díky širšímu kontextu a většinou i znalosti mimojazykových souvislostí v tomto prostředí možnost nedorozumění téměř vyloučena. Navíc tu jde o typ jazykových projevů, které nekladou příliš velké nároky na významovou přesnost a  jednoznačnost.

Nejhojnější výskyt sdělení neumožňujících identifikovat původce děje trvale zaznamenáváme v publicistice. Téměř pravidelné místo mají v novinových a časopiseckých titulcích. Dokonce by bylo možné autory podezírat, že je ve značné míře takto používají záměrně a s plným vědomím. Jistá nejednoznačnost titulku, otevřené možnosti interpretace tu představují určitou výzvu, snahu vyprovokovat čtenáře ke zvědavosti, k tomu aby daný příspěvek nepřehlédl, ale snažil se další četbou zjistit, jak se věci skutečně mají. S určitými výhradami bychom tedy mohli v  této stylové oblasti mluvit o větách s nerozlišeným podmětem a předmětem jako o prostředku funkčním, a tedy i  akceptovatelném. Ovšem pouze za předpokladu, že nebude nadužíván a zneužíván a že text, který následuje, už bude formulován jasně a jednoznačně – tak, aby čtenář nezůstával na pochybách až do hořkého konce.

Nelze tedy apriorně zatracovat například titulek „Kino nahradilo taneční divadlo“, jestliže již úvodní věta následujícího textu uvádí veškeré dohady a nejasnosti na pravou míru: „V prostorách bývalého kina byla otevřena nová taneční scéna.“  Širší kontext osvětlí i příklad z úvodu.  Pod titulkem „Manželství vám zachrání kampaň“ se lze dočíst o připravované kampani proti rozvodům. Velmi neférovou hru se čtenářem naopak představuje typ řešení, kdy po nejednoznačném titulku následuje stejně nejednoznačné pokračování a celý další text je formulován tak, že bez doplňujících informací z jiných zdrojů nejsme schopni dobrat se jádra problému V podobných případech už ovšem nelze hovořit o záměru a funkčnosti, ale o jazykové a stylistické nekompetentnosti autora textu. Jeden příklad za všechny: pod nadpisem “Kurs koruny nejvíce ovlivní postup inflace“ následuje vysvětlení „Směnný kurs koruny bude patrně největší měrou ovlivňovat postup inflace“. – Nepřipomíná vám to definici kruhem dovedenou k dokonalosti nezvládnutým jazykovým ztvárněním?

Mezi oběma popsanými typy pak stojí ty, kdy titulek nebo i celé sdělení jsou  sice formulovány nejednoznačně, ale jde o téma natolik známé a široce povědomé, že adresát textu téměř automaticky volí adekvátní interpretaci, aniž by jakoukoli nejednoznačnost vůbec vnímal. Namátkou třeba:  Alimenty  mají určovat tabulky. • Podzemní vody znečistily minerální oleje. • Děti pobodaly včely.  • Železniční neštěstí zavinilo selhání člověka. • Poslední sebevražedný atentát má na svědomí asi 20 lidí. • Zhoubné nádorové bujení může podporovat stres. • Park nahradí minigolf a tenis. I to je však záležitost relativní, za změněných okolností nebo s časovým odstupem mohou být podobné formulace již vnímány, interpretovány a hodnoceny zcela jinak.

Ukazuje se, že i v rámci publicistického stylu by měli autoři rozlišovat mezi tím, zda jde o témata obecnější, aktuálnější, která veřejnost zná i z jiných zdrojů a o nichž existuje širší povědomí, nezávisle na daném příspěvku, anebo o témata užší, speciálnější, blížící se tématům odborným, jejichž hlubší znalost lze předpokládat pouze u  omezeného počtu čtenářů.  A spolu s tím by neustále měli mít na vědomí okruh adresátů, jimž jsou jejich příspěvky určeny. Protože i v tomto případě platí, že když dva dělají totéž, zdaleka to ještě nemusí přinášet stejné výsledky.

V odborných projevech není pro neurčitost místo

Ještě vyhraněnější je situace v odborných projevech všeho druhu. Pro ty zcela neoddiskutovatelně platí požadavek jasného, přesného a jednoznačného vyjadřování. Pro neurčitost vyplývající z  možnosti záměny větných členů tu proto nemůže být místo. Nejednoznačné formulace uvedeného typu, které se v odborných textech vyskytují, je třeba hodnotit jako jazykově nesprávné a stylově nevhodné.

Kategorické odmítnutí však v tomto případě nestačí a není ani tím nejpodstatnějším. Důležité je především to, aby si autoři odborných projevů možnosti záměny podmětu a předmětu vůbec byli vědomi, a pokud se jí občas nevyvarují, aby byli schopni včas rozeznat, k čemu vlastně došlo, jaké to může mít důsledky, a také aby byli schopni text upravit směrem k jednoznačnosti, tak aby čtenáře zbytečně nemátli ani nezatěžovali.

Relativně samostatnou a neopomenutelnou kapitolu tvoří učební texty a zejména pak na ně navazující testy, kdy má zkoušený vybrat pouze jednu správnou odpověď z nabídky, jako je například tato.

Které konstatování je pravdivé?

a)     Mandatorní výdaje státního rozpočtu převyšují investice.

b)      Investice státního rozpočtu převyšují mandatorní výdaje.

c)      ......

Jaký stav musí nastat, aby byl státní rozpočet označen jako přebytkový?

a)     Příjmy běžného roku musí převýšit výdaje běžného (rozpočtového) roku.

b)      Výdaje běžného roku musí převýšit příjmy.

c)      .....

V žádném z obou případů přitom nelze odlišit větný podmět od předmětu, a tudíž jednoznačně identifikovat "co musí být převýšeno čím", která z obou položek musí být větší. A protože čeština nemá pevný a závazný pořádek slov, neplatí automaticky, že podmět stojí ve větě vždycky na prvním místě a teprve za ním následuje předmět. Docela dobře tomu může být i naopak. Z toho vyplývá, že obě odpovědi jsou ekvivalentní a obě by měly být hodnoceny jako správné. Zdánlivě tedy nelze udělat chybu. S tím ovšem nastavení hodnocení testu nepočítá a i v tomto případě po něj existuje pouze jediná správná odpověď. – Takže trochu problém. Pro někoho možná dokonce fatální.

Právě takovéto situace jasně signalizují, že primárním problémem je, že autoři textu si velmi často vůbec nejsou vědomi toho, že by něco nemuselo být v pořádku, že adresát může (plným právem) vnímat text jinak, než byl zamýšlen. A s tím pak úzce souvisí také konkrétní dopad a důsledky eventuálního nedorozumění.

Jsme-li si rizika vědomi, odstranit je není obtížné

Úpravy a nápravy jsou už záležitostí sekundární a nepříliš náročnou. Bude při nich samozřejmě vždycky hrát určitou úlohu také širší kontext, popř. další stylové faktory. To však nyní ponecháme stranou a soustředíme se pouze na konkrétní příklady problematické stylizace a možnosti jejich nápravy:

(1)   Taxametr pohání dvě kola.

(2)   Specifická pravidla schématu nesmí umenšovat zásadní odpovědnost výrobce.

(3)   Takovéto systémy vytvářejí silná seskupení.

(4)   Hranice chráněného prostoru vymezují tyto dvě roviny.

V prvých dvou případech by mohla být situace relativně snadná, protože užitá podstatná jména sice mají v 1. a ve 4. pádě stejný tvar, a větný podmět a předmět samy o sobě jsou tedy formálně nerozlišitelné, avšak jedno z nich je vždy v čísle jednotném a druhé v čísle množném. Zde by proto k odstranění nejednoznačnosti úplně stačilo umět pracovat se slovesy a jejich tvary. Ve spisovném jazyce se sice u obou užitých sloves ve třetí osobě množného čísla připouštějí tvary dvojí: vedle pohání, (ne)smí, které se shodují s tvary třetí osoby čísla jednotného, také pohánějí, (ne)smějí, které již jednoznačně signalizují pouze číslo množné. Významový rozdíl by tak teoreticky bylo možné vyjádřit užitím příslušného tvaru slovesa:

(1)   Taxametr pohání dvě kola. x Taxametr pohánějí dvě kola.

(2)   Specifická pravidla schématu nesmí umenšovat zásadní odpovědnost výrobce. x Specifická pravidla schématu nesmějí umenšovat zásadní odpovědnost výrobce.

Problém je v tom, že současný úzus je natolik rozkolísaný, že to zdaleka nelze považovat za dostačující a  přesvědčivý způsob významového rozlišení. Většinou se proto doporučuje změna slovesného rodu z činného na trpný. V takovém případě se pak původce děje zcela jednoznačně identifikuje podle toho, že příslušné podstatné jméno je v sedmém pádě, zatímco cíl děje je v pádě prvním:

(1)   Taxametr je poháněn dvěma koly. x  Dvě kola jsou poháněna taxametrem.

(2)   Specifická pravidla schématu nesmějí být umenšována zásadní odpovědností výrobce. x Zásadní odpovědnost výrobce nesmí být umenšována specifickými pravidly schématu.

(3)   Takovéto systémy jsou vytvářeny silnými seskupeními.   x  Silná seskupení jsou vytvářena takovýmito systémy.

(4)   Hranice chráněného prostoru jsou vymezeny těmito rovinami. x  Tyto roviny jsou vymezeny hranicemi chráněného prostoru.

To jsou nejobvyklejší a také nejrychlejší způsoby, jak odstranit nejednoznačnost způsobenou zaměnitelností podmětu a předmětu. Nejsou však zdaleka jediné. Vždy nám ještě zbývá možnost stylizovat text jinak (Např. takovéto systémy jsou výtvorem silných seskupení; silná seskupení jsou produktem takovýchto systémů apod.).Existují také případy, kdy se užití trpné konstrukce může jevit jako zbytečně těžkopádné nebo kdy dané sloveso trpný rod vůbec netvoří. Pak nám rovněž nezbývá nic jiného, než na původní stylizaci rezignovat. A  pokud před sebou máme složitější a náročnější vyjádření, které trpí nejednoznačností, bývá (jako ostatně i v mnoha jiných případech) rovněž mnohem lépe odhlédnout od původní stylizace, nesnažit se o její kosmetické úpravy a namísto toho zcela jiným způsobem vyjádřit to, co skutečně vyjádřit chceme.

Závěr? Jako vždy: mějme na mysli „zákazníka“ – adresáta našeho sdělení!

Hlavním cílem tohoto příspěvku ale nebylo ukázat možnosti nápravy problémů způsobených nejednoznačností větných členů v české větě. Z hlediska praktické stylistiky jde především o to, aby autor jazykového projevu o  existenci tohoto problému vůbec věděl a aby se již od samého začátku snažil stylizovat tak, aby jazyková stránka jeho projevu nebyla v rozporu s věcným významem toho, co chce skutečně sdělit. Aby byl připraven vždy dobře zvážit, co si vzhledem k obsahu a zaměření jazykového projevu, k okruhu jeho adresátů a dalším okolnostem může dovolit, a aby se nespoléhal na to, že co je jasné a samozřejmé pro něj, bude stejně jasné a  samozřejmé i pro všechny ostatní. – Nebo také jinými slovy: abychom si uvědomili, že management rizik má skutečně široké a  často netušené aplikační možnosti.

---

Autorka:

PhDr. Věra Vlková, CSc., pracuje jako koordinátorka terminologie a překladu v odboru technické normalizace Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) v Praze. Více viz u jejího dřívějšího příspěvku zde.

Kontakt: vlkova@unmz.cz