Věra Vlková, Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, Praha

 „Máte data k těmto datům?“

Zdá se, že pokud jde o data, výpočetní technika a ruku v ruce s ní angličtina nám značně zkomplikovaly život. Jako bychom i tak neměli dost svých vlastních starostí vyplývajících z toho, že čeština je flektivní jazyk (tj. „jazyk vyjadřující gramatické vztahy koncovkami...“ – viz Akademický slovník cizích slov; pozn. red.) a že se musíme vyrovnávat s ne zrovna obvyklým skloňováním podstatného jména datum.

Na počátku to bylo ještě poměrně jednoduché. Všechno bylo dáno už samotnou etymologií. Datum je latinský tvar od slovesa dare (dát) znamenající „dáno“, tj. toho dne a roku. To vlastně říká o původním významu tohoto výrazu téměř všechno. Při větším zobecnění máme tedy co do činění s časovým údajem, s udáním určité doby.

Skutečné obtíže spojené s užíváním výrazů datum, data v českém jazykovém prostředí se dostavily především v souvislosti s expanzí výpočetní techniky, která má na svědomí obohacení o nový význam vázaný převážně na podobu množného čísla (údaje, soubory informací) a v souvislosti s tím také řadu nedorozumění, problémů a sporů. Došlo tak vlastně ke vzniku homonymie (tj. situace, kdy stejný slovní tvar má zcela odlišné významy). A aby to nebylo tak jednoduché, je tato homonymie navíc ještě poněkud zastřená, protože se neprojevuje plně, jak jsme v češtině zvyklí, ale omezuje se víceméně jen na podobu množného čísla.

První překážkou vzájemné domluvy se tak mohou stát už slovníky – ať překladové anglicko-české, anebo výkladové slovníky českého jazyka. Veškerá starší produkce totiž (zcela logicky) poskytuje

nedostatečně diferencované a poněkud nepřehledné výklady podstatných jmen datum a data shrnuté do jediného hesla, což patrně představuje primární obtíž. Teprve novější slovníky věnují každému z obou pojmenování samostatné heslo s adekvátním výkladem, jak mu také z významového hlediska právem náleží. Tím se situace stává mnohem přehlednější a lépe uchopitelná. Tento posun je třeba mít na zřeteli při hledání poučení, popř. podkladů pro argumentaci.

Při řešení otázek souvisejících s fungováním těchto výrazů v současném jazyce se pozornost obrací většinou na dva základní okruhy bezprostředně související s jazykovou praxí: překlad z angličtiny do češtiny a skloňování v češtině.

Vztah angličtiny a češtiny je z hlediska překladu poněkud komplikovaný, protože tu vedle homonymie do hry navíc ještě vstupuje oblíbená a rozsáhlá anglická mnohovýznamovost (polysémie). Její komplexní řešení by však bylo nad rámec tohoto příspěvku, proto další možné překladové (a významové) ekvivalenty ponecháme stranou a  budeme se věnovat pouze vymezenému významovému vztahu.

ANGLICKÉ DATE (jednotné číslo)
vyjadřuje časový údaj, slouží k vymezení doby. V češtině má základní ekvivalenty datum; termín, lhůta, období; řidčeji též epocha, doba. Je přitom samozřejmě rozdíl, v jaké stylové oblasti se pohybujeme. V uměleckém stylu, v publicistice i v běžném jazyce většinou můžeme rozehrát hru se synonymy, zatímco v oblasti administrativní a zejména pak odborné se požaduje jednotné a systémové překladové řešení, které nám nabízejí názvoslovné normy, odborné překladové slovníky, další oborové materiály apod. Jde především o ustálená spojení, která by měla mít nejen v celém jednom textu, ale pokud možno ve všech materiálech příslušného oboru stále stejnou podobu. Bývá proto žádoucí si náležitost ekvivalentu raději ověřit. Pro dokreslení situace několik příkladů: approval date → datum schválení; current date → aktuální datum; date of acceptace → datum přijetí; date of birth → datum narození; date of publication → datum vydání; effective date → datum vstoupení v platnost, počátek platnosti; withdrawal date → datum stažení atd.; date for renewal → termín výměny; date of delivery → dodací termín, termín dodání; date of payment → platební termín; target date → konečný termín atd.

ANGLICKÉ DATA (podoba množného čísla; jednotné číslo je datum)
lze v běžném jazyce překládat jako údaje, data, informace, podklady, fakta apod. V terminologické oblasti se nejčastěji užívají ekvivalenty data a údaje. Tyto dva termíny jsou plně synonymní, a tedy i vzájemně zaměnitelné. Jeden je původu cizího, druhý původu domácího. Jde tedy o nejběžnější typ synonymie v terminologii, podobně jako např. u kvalita a jakost. Záleží přitom ovšem vždy na úzu příslušného oboru nebo oblasti, který z obou termínů bude považovat za preferovaný, popř. výhradní.

V terminologických souslovích se v některých případech ustálilo napříč obory pouze jedno z obou synonym, zatímco v jiných synonymie stále funguje. Srov. např.: binary data → binární data; data access → přístup k datům; data administrator → správce dat; data backup → zálohování dat; generated data → generovaná data; interchange of data → výměna dat; data validation → validace údajů; personal data → osobní údaje; data processing → zpracování dat, zpracování údajů; terminological data → terminologické údaje, terminologická data. Uvedené ekvivalenty ovšem nelze absolutizovat, protože zde stále dochází ke značnému pohybu, často nejen z důvodů systémových, ale především v důsledku mechanického překladu.

Anglické data velmi často funguje také jako přídavné jméno, tj. datový – např. data communication → datová komunikace; data element a datový prvek; data field → datové pole; data function → datová funkce; data link → datový spoj; data request → datový požadavek atd.

Tolik alespoň k základním vztahům týkajícím se překladu.

K tomu ještě malý, ale velmi podstatný exkurz do češtiny.

Podstatné jméno datum je středního rodu. Skloňuje se podle vzoru „město“. Toto skloňování má však jisté specifikum. Stejně jako u dalších slov latinského původu zakončených na -um (album, centrum, kvantum, maximum, minimum, plénum, specifikum, spektrumatd.) se při tom s výjimkou 1. a 4. pádu jednotného čísla odsouvá koncové -um.

Náležité (spisovné) skloňování tedy vypadá takto:

Užívání tohoto podstatného jména v mužském rodě (ten datum) se považuje za nespisovné, a tedy nesprávné. Výroky typu „dnešní datum je mi nějak povědomý“ jsou nejen nespisovné, ale jsou také považovány za velmi nekultivované.

Do spisovného vyjadřování nepatří ani připojování pádových koncovek k nezkrácenému základu. Nesprávné je tedy např.: bez uvedení datumu je dokument neplatný; datum vystavení je shodné s datumem odeslání; do tohoto datumu je třeba práci odevzdat; spletl se v datumu; je třeba počítat s pozdějším datumem nástupu; zkontrolovat všechny datumy; k těmto datumům se nebudeme vyjadřovat; o uvedených datumech jsme zatím nejednali.

Někteří uživatelé jazyka připojování pádových koncovek k nezkrácenému základu obhajují a argumentují tím, že rozdílným způsobem skloňování lze od sebe odlišit označování časových údajů na straně jedné a informačních údajů na straně druhé – tj. v jejich podání „kalendářních datumů“ a počítačových dat. Neberou však při tom příliš v úvahu, že podstatné jméno data s významem ‚soubor informací‘ se užívá pouze v množném čísle (jde o tzv. plurale tantum), zatímco pokud jde o kalendářní datum, výrazně převažuje jeho užívání v čísle jednotném.

Jak řešit nejasnosti?

Tam, kde by mohlo dojít k nejasnostem (při střetu obou významů v množném čísle), lze vždy problém vyřešit vhodnější formulací, popř. užitím synonymního pojmenování (údaje apod.). Podobná konstelace navíc bývá spíše ojedinělá a primárně jde většinou o problém formulační (stylistický), nikoliv o záležitost skloňování (morfologickou), která by nutně vyžadovala systémové změny.

Tak například velmi nešťastně formulované sdělení „je zapotřebí ověřit všechna data a odsouhlasit příslušná data“ zdaleka není třeba vylepšovat a „zjednoznačňovat“ pomocí nenáležitého skloňování – tj. v závislosti na významu sdělení buď „ověřit datumy a odsouhlasit data“, nebo „ověřit data a odsouhlasit datumy“. Navíc je sporné, nakolik by podobné „vylepšení“ skutečně přispělo k jasnosti a jednoznačnosti sdělení. Mnohem vhodnější a také výhodnější je věnovat již od počátku pozornost tomu, abychom stylizovali jednoznačně. To znamená například:

• Je zapotřebí ověřit všechny údaje a odsouhlasit příslušná kalendářní data.
• Je zapotřebí ověřit všechny údaje a odsouhlasit příslušné termíny.
• Je zapotřebí ověřit všechny věcné údaje a odsouhlasit příslušné časové údaje.
• Je zapotřebí ověřit všechna věcná data a odsouhlasit příslušná kalendářní data.

Možností a prostředků je samozřejmě daleko více a záleží jen na jazykových a stylizačních schopnostech autora jazykového projevu, popř. překladatele. Stejným způsobem lze předcházet problémům a nejasnostem u výroků jako „výsledné datum aktualizace lze najít v datech o této publikaci“; „aktualizace dat bude provedena k pozdějšímu datu“ apod.

Nebude jistě od věci připomenout, že ve spisovném jazyce se zakončení -um odsouvá také při odvozování slov. Náležité podoby tedy jsou datový, datovaný, nedatovaný; datovací; datově; datovat, antedatovat (mimochodem – POZOR: nikoli často chybně používané „antidatovat“!), postdatovat atd.(nikoliv datumový, datumovaný, datumovací, datumově, datumovat atd.).

Budeme-li však pozorně sledovat překladové slovníky, zjistíme, že občas se situace vymkla z rukou i těm renomovaným. Například vysoce kvalitní a užitečný Anglicko-český ekonomický slovník: ekonomie, právo, výpočetní technika (J. Elman – K. Šemberová) nabízí ekvivalenty data field a datové pole, pole dat, informační pole, datová položka a o pár stránek dále date field a datumové pole; ale jinak už pouze data file a datový soubor, soubor dat; date function a datová funkce; dating routine a datovací program atd. Jde tedy patrně spíše o nedopatření než o záměr. Nicméně občas se podobná přehlédnutí stávají základem často i velmi militantní argumentace. V jednom ze slovníků výpočetní techniky dokonce najdeme toto jistě velmi dobře míněné upozornění: „Data = množné číslo k datum; neplést s datumem (date)!“ – Takže pozor! Ne vždy všechno, co je psáno, musí být skutečně také dáno (= kodifikováno nebo normalizováno).

Kde je tedy vlastně zakopán pes?

• V tom, že na rozdíl od symetrie panující v angličtině (date – dates, datum – data) existuje v češtině asymetrický vztah mezi podobami jednotného a množné čísla, který se snažíme vyřešit cestou nejmenšího odporu a minimálního úsilí?
• V nedostačujících jazykových znalostech a ve snaze udělat z neadekvátního jazykového řešení normu?
• Ve skutečné potřebě či nezbytnosti spojit významové rozlišení také s rozlišením formálním – anebo jen ve snaze jedné odborné oblasti (byť významné a promítající se do řady dalších) o určitou exkluzivitu spojenou s uzurpováním existujících jazykových prostředků výhradně pro vlastní potřeby a umělým vytvářením rozdílů a výjimek?

Zkusme si sáhnout do svědomí.

PhDr. Věra Vlková, CSc., pracuje jako koordinátorka terminologie a překladu v odboru technické normalizace Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) v Praze.

Je předsedkyní TNK 114 Terminologie. Principy a koordinace a působí rovněž v TNK 21 Terminologie v  elektrotechnice. Je spoluautorkou platných Pravidel českého pravopisu.

Kontakt: vlkova@unmz.cz 

(Příspěvek byl otištěn ve Zpravodaji České společnosti pro jakost 2010/1, str. 43–47.)