Politika bezpečnosti potravin Evropské unie vychází z faktu, že potravina bude bezpečná tehdy, pokud budou bezpečné všechny suroviny a složky, které její produkci předcházejí. Spojitost celého potravinového řetězce se pak často označuje souslovím „from farm to table“ (z farmy na stůl). V českém pojetí se objevují varianty tohoto obratu: „z pole na stůl“ či „od vidlí po vidličku“. K zajištění bezpečnosti produkce slouží nejčastěji aplikace systému kritických bodů (HACCP) či zavedení nějakého standardu, který je na principech analýzy rizik založen, což v zemědělských podmínkách při výrobě krmiv splňuje například standard GLOBALG.A.P.

Úvod

Výchozím bodem při produkci krmiv v České republice je samozřejmě splnění právních požadavků. Jde zejména o zákon o krmivech č. 91/1996 Sb. ve znění předpisu č. 45/2008 Sb. (úplné znění zákona č. 91/1996 Sb.) [1] spolu s vyhláškou č. 451/2000 Sb., kterou se provádí zákon o krmivech v aktuálním znění, a vyhláškou č. 14/2001 Sb., o požadavcích na odběr vzorků a principy metod laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů a způsob uchování vzorků, v aktuálním znění.

1 Definice některých pojmů

Krmivy se podle zákona [1] rozumí produkty rostlinného nebo živočišného původu čerstvé nebo konzervované a produkty jejich průmyslového zpracování, jakož i organické a anorganické látky s přidáním doplňkových látek nebo bez přidání, které jsou určeny ke krmení zvířat samostatně nebo ve směsích.

Premix je označením pro směs doplňkových látek (tj. látka či přípravek použitý v krmivu za účelem příznivého ovlivnění vlastností krmiv či jako látka pro pozitivní ovlivnění trávení krmiva zvířaty apod.) bez nosičů nebo směs jedné či více doplňkových látek s nosiči, popřípadě s přidáním aminokyselin, které jsou určeny k výrobě krmiv.

Cílem produkce krmiv je výroba bezpečných krmiv, která nebudou obsahovat nežádoucí látku (přítomnou na povrchu nebo v produktech určených ke krmení zvířat, která představuje potenciální nebezpečí pro zdraví zvířat, lidí nebo životní prostředí nebo může mít nežádoucí vliv na živočišnou produkci, s výjimkou patogenních činitelů) či látku zakázanou.

Prvovýrobou krmiv se rozumí výroba zemědělských produktů, včetně zejména pěstování plodin, sklizně, dojení, chovu zvířat (před porážkou) nebo rybolovu, jejímž výsledkem jsou výhradně produkty, které po sklizni, sběru nebo ulovení neprocházejí žádnou další operací kromě jednoduchého fyzického zpracování.

Požadavky na zajištění bezpečnosti krmiv se týkají výroby krmných produktů, skladování, dopravy, zpracování a distribuce krmiv a chovu zvířat určených k produkci potravin.

2 Povinnost registrace

Od 1. ledna 2006 platí povinnost registrace výrobních provozů všech provozovatelů krmivářských podniků, a to včetně prvovýrobců. Vyplývá to z Nařízení ES č. 183/2005, o hygieně krmiv s cílem zajistit kontrolu rizik a bezpečnost krmiv pro hospodářská zvířata, jejichž produkty se následně stávají potravinami. Povinnost registrace, schvalování a evidence výrobních provozů v jakémkoliv stadiu produkce, zpracování, skladování, dopravy nebo distribuce krmiv se v českých podmínkách týká:

• provozů, které jsou již registrované podle našeho zákona o krmivech a jejich činnost potrvá dále. Provozovatelé
pouze potvrdí svoji činnost, popřípadě uvedou změny, které nastaly od původní registrace;
• provozů prvovýroby s výrobou krmných produktů (pěstování, sklizeň, sběr) včetně jejich jednoduchého zpracování (čištění, balení, skladování, sušení nebo silážování);
• provozů mimo výše definované skupiny, do kterých patří např. dodavatelé a distributoři doplňkových látek a jejich premixů, nebo krmných surovin nevyráběných v tuzemsku (rybí moučka).

Registrace se nevztahuje na výrobu krmiv pro zvířata určená pro soukromou spotřebu, pro zvířata chovaná k jinému účelu než k produkci potravin, a dále na přímé dodávky malého množství vlastních výrobků konečnému spotřebiteli v místě výroby a na maloobchodní prodej krmiv pro domácí zvířata. Seznam schválených a registrovaných provozů je zveřejňován ve Věstníku Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského vždy podle stavu k 1. září kalendářního roku.

3 Systémy v zájmu ochrany spotfiebitele

Vytvoření a uplatňování komplexního systému dosledovatelnosti původu potravin a krmiv v rámci celého potravního řetězce včetně obchodní sítě má vést k maximální možné ochraně spotřebitele.

Do 1. ledna 2008 musely výše definované provozy prvovýroby splnit požadavky správné zemědělské praxe a výrobci plně uplatňovat systém HACCP. Současný trend však vede k prokázání plnění těchto požadavků a z pohledu prvovýroby se jeví jako jedno z efektivních řešení certifikace GLOBALG.A.P jako standardu správné zemědělské praxe, jehož nedílnou součástí je analýza rizik a definování kritických bodů. Podstatou vlastního HACCP je takový systém kontroly nad krmivy, doplňkovými látkami nebo premixy, nad procesem výroby, manipulací s výrobky, prostředím a zaměstnanci, pomocí kterého lze předcházet možnosti vzniku nebezpečí, jež by mohlo ohrozit zdraví zvířat, bezpečnost potravin či životní prostředí. Standard GLOBALG.A.P pak zahrnuje navíc i sledování v rámci dodržení welfare zvířat, protože některé ze zásad welfare zvířat mají úzkou spojitost s výrobou a používáním bezpečných krmiv.

Autorka: Ing. Petra Šánová, Ph.D., působí na Provozně ekonomické fakultě České zemědělské univerzity v Praze jako odborná asistentka na katedře obchodu a financí, se zaměřením na systémy kvality a certifikaci potravin a zemědělských produktů.

Kontakt:sanova@pef.czu.cz

Nezkrácený článek naleznete v časopise Perspektivy jakosti 2/2008.