Dušan Mišík, MEGAHELP FA, s. r. o., Moutnice

Propojení procesů s politikou a strategií organizace a vazbou na zainteresované strany je jednou ze základních nosných myšlenek či cílů Modelu excelence EFQM. Neformální, kvalifikované naplňování kritéria „Politika a strategie“ (kritérium 2 ze skupiny „Předpoklady“) má pro každou organizaci na její cestě k excelenci mimořádný význam, a to ať už se chce ucházet o ocenění, nebo Model uplatňuje „jen“ jako nástroj sebehodnocení ve snaze o svůj komplexní trvale udržitelný rozvoj.

Úvod

Teorie podnikové strategie je v posledním desetiletí v centru pozornosti teoretiků i praktiků řízení. Úsilí o hodnocení kvality řízení prostřednictvím Modelu excelence EFQM proto zahrnuje i hodnoticí kritérium pro politiku a strategii. Problém je v tom, jaký obsah je možné vidět za tímto kritériem. Proto se v článku pokusíme rozšířit rozsah pojmu následně citovaného kritéria, kde se uvádí: „Excelentní organizace uplatňují svoje poslání a vizi vypracováním strategie zaměřené na zainteresované strany, která bere v úvahu trh a sektor, ve kterých působí. K naplnění této strategie jsou vypracovány a aplikovány politika, plány, cíle a procesy.“ [1]

...

Závěr

Odpovědný hodnotitel by měl posuzovat tvorbu strategie v celé šíři kontextu působení organizace, jak bylo naznačeno v článku, a podle toho adekvátně použít metodu hodnocení RADAR i výběr silných stránek a oblastí pro zlepšování. Tím se předejde formálnímu, izolovaně provedenému hodnocení jednotlivých dílčích kritérií a hodnocení tvorby strategie podle Modelu excelence EFQM bude představovat pro hodnocenou organizaci skutečný přínos.

Celý článek ve formátu pdf je zde.