Wolters Kluwer ČR, 2010. 1. vydání. 433 str.

ISBN 978-80-7357-520-5

Recenze byla otištěna v časopise Chemické listy – Chem. Listy 104, 263-265 (2010). Autor recenze Boris Škandera. V PJ uveřejněno s laskavým souhlasem redakce Chemických listů.

Autorovým záměrem je, aby kniha posloužila jak odborníkům, kteří při studiu byli nedostatečně seznámeni s tím, jak pracovat s informacemi, tak i dnešním studentům, kteří se této základní dovednosti potřebují naučit. Publikace přitom uvádí velmi přístupnou formou návody nejen jak provádět „pasivní“ vyhledávání a využívání informací z nejrůz­nějších zdrojů, ale také jak „aktivně“ vytvářet tyto informační zdroje, tj. publikace různého druhu.

Tematice komunikací a informací se autor věnuje soustavně, o čemž svědčí jeho předchozí knihy (Úvod do studia odborné literatury, ORAC, 2000; Odborná literatura a informace v chemii, ORAC,2001; Informační a znalostní management v praxi, LexisNexis, 2006; Průvodce úspěšnou komunikací, Grada, 2008).  Je proto logické, že na dosud zpracovanou tematiku navázal systémově i touto publikací, zaměřenou především na informační zdroje. Autorovým záměrem je, aby kniha posloužila jak odborníkům, kteří při studiu byli nedostatečně seznámeni s tím, jak pracovat s informacemi, tak i dnešním studentům, kteří se této základní dovednosti potřebují naučit. Publikace přitom uvádí velmi přístupnou formou návody nejen jak provádět „pasivní“ vyhledávání a využívání informací z nejrůz­nějších zdrojů, ale také jak „aktivně“ vytvářet tyto informační zdroje, tj. publikace různého druhu. Autor zde zúročil své bohaté zkušenosti jak z oblasti výzkumu, tak i vedení odborného informačního střediska a technické knihovny.

Kniha je velice systematicky a logicky rozčleněna do 12 kapitol. Po stručném úvodu následuje kapitola „Současné informační prostředí“, popisující velice důkladně a z různých hledisek aktuální stav informační společnosti. Stranou nejsou ponechány ani vývojové fáze a vývojová rizika této společnosti. Vlastní text je vhodně doplněn četnými grafy i tabulkami. Situace v ČR je zde popisována v globálním kontextu. Zmíněna je i informační věda, včetně příslušné normalizace a odborné terminologie.

Další kapitola se zabývá „Informačním procesem“, přičemž postupuje vývojově od „dat“ přes „informace“ ke „znalostem“, a dále k „řízení informací“ a „řízení znalostí“. Kapitola „Struktura informačních zdrojů“ i přes svou stručnost dokonale popisuje základní zdroje podle různých hledisek. Jednotlivým informačním zdrojům jsou pak věnovány samostatné kapitoly, první z nich se zabývá „Primárními informačními zdroji“. Toto téma si vyžádalo větší rozsah kapitoly, která má 9 podkapitol, často členěných ještě podrobněji, takže celkem je zde podrobně popsáno na 30 druhů informačních zdrojů.

Následující kapitola je určena především těm, kdo chtějí publikovat. Nese název „Zásady přípravy některých primárních zdrojů“ a přináší velmi praktické návody pro zpracování článků, přednášek, výzkumných a vědeckých zpráv či patentových přihlášek.

Kapitoly „Sekundární informační zdroje“ a „Terciární informační zdroje“ uvádějí nejprve základní pojmy vyskytující se při práci s těmito zdroji a dále se podrobněji zabývají hlavními typy těchto informací. Text je opět vhodně doplňován praktickými příklady a tabulkami. Následuje stručný, ale výstižný přehled „Ostatních informačních zdrojů“, přičemž tento výčet se neomezuje jen na zdroje papírové či elektronické, ale zmiňuje neméně cenné zdroje „lidské“.

„Informačním zdrojům v elektronické formě“, se kterými se v současnosti uživatelé setkávají patrně nejčastěji, je věnovaná po zásluze samostatná kapitola, která opět na toto téma nahlíží z různých hledisek. Následuje popis „zdrojů informačních zdrojů“ čili „Odborných knihoven a informačních pracovišť“.

Závěrečná kapitola „Strategie vyhledávání informací a jejich zpracování“ představuje úvod do této tematiky.

Kniha je doplněna dvěma přílohami – „Výkladovým slovníkem z oblasti informačních služeb“ a funkcí a přehledem „Kódů zemí používaných v patentové literatuře“. Následuje Seznam použitých informačních zdrojů (celkem 163), Seznam použitých zkratek a Rejstřík. 

Bylo by chybou, kdyby potenciálního čtenáře odradil poměrně značný rozsah této knihy, která danou tematiku pojednává opravdu komplexně a důkladně. Prakticky každý uživatel si v ní najde oblast, která ho nejvíc zajímá či se kterou se potřebuje podrobněji seznámit. Autor píše velice čtivě a vhodně kombinuje odbornou teoretickou část s praktickými návody. Menší výtka se může týkat snad jen poněkud stručnější závěrečné kapitoly, pojednávající o vyhledávání a zpracování informací.

Kniha sama o sobě je tak velmi dobrým informačním zdrojem, kde čtenář na jednom místě nalezne informace, které by jinak musel čerpat z řady různých zdrojů. Proto ji lze doporučit jak odborníkům, kteří se informacemi zabývají profesionálně, tak i běžným uživatelům, ale zejména studentům jakéhokoliv oboru, protože práce s informacemi je v dnešní době naprostou nezbytností a čím dříve a lépe se jí člověk naučí, tím lépe bude zvládat tento celoživotní úkol.

Poznámky redaktora PJ:

- K závěrečnému doporučení i jeho zdůvodnění se z redakční i knihovnické praxe vřele připojuji.

- Čtenáři Zpravodaje ČSJ, podrobně obeznámenému s "osudem" časopisu ISO Management Systems, neunikne neaktuálnost zmínky o tomto časopise (na str. 127), který v roce vydání knihy 2010 již nevycházel; ta je ovšem zřejmě vysvětlitelná s ohledem na možné výrobní lhůty knihy. Méně pochopitelná je pro mě zmínka (v přítomném čase) o časopisu Magazín ČSN (str. 126), který podle mých vzpomínek i podstatně spolehlivějších ověřených informací nevychází už řadu let (konkrétně od roku 2003), nepodařilo se mi najít ani žádné aktuální zmínky/odkazy týkající se titulu ISO Bulletin (str. 127).

(zs)